Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

Otázky a odpovědi: 33. Osvícení

Co je osvícení?

Co znamená být osvícený? Buďme prosím racionální. Někdo je například osvícen ohledně svého vztahu s někým jiným. Znamená to, že pochopil, že se jeho vztah s druhým člověkem zakládá na představě o tomto člověku, jakkoliv tato představa může být důvěrná. Tato představa vznikla v průběhu mnoha let neustálých reakcí, nezájmu, utěšování, sekýrování a všeho toho, co probíhá mezi partnery. Vztah tedy existuje mezi dvěma představami. Toto člověk nazývá vztahem. Jestliže tuto skutečnost nahlédne, může říct, že je v této záležitosti osvícený. Nebo je člověk osvícený, co se týče násilí. Jasně a bez zkreslení pozoruje celý pohyb násilí. Anebo sleduje, jak vzniká smutek, a konec tohoto smutku může znamenat, že je v tomto ohledu osvícený. Toto však na mysli nemáme. Myslíme něco zcela jiného: „Jsem osvícený, řeknu ti o tom, přijď za mnou.“

Jestliže skutečně zkoumáme, co je osvícení (poznání, hlas pravdy a tak dále), musíme pečlivě prozkoumat otázku času. Takzvaní osvícení lidé říkají, že k osvícení dospějete časem, postupně, život za životem – věříte-li v reinkarnaci – až dojdete do bodu, kdy budete osvícení – a to ohledně všeho. Utvrzují nás v přesvědčení, že je to pozvolný proces zkušeností a vědomostí, nepřetržitý pohyb z minulosti do přítomnosti a budoucnosti, jednoduše řečeno: určitý cyklus. Je ale dosažení osvícení jako nejvyšší skutečnosti skutečně otázkou času? Je? Je to postupný proces, což znamená proces v čase, proces evoluce a pozvolné stávání se? Musíme pochopit podstatu času, nikoliv chronologický čas, ale psychologickou strukturu, která čas přijala: „Doufám, že se tam nakonec dostanu.“ Touha, jež je součástí naděje, věří, že se jí jednou podaří dostat se tam. Takzvaní osvícení lidé nejsou zdaleka tak osvícení, jak tvrdí, neboť v okamžiku, kdy prohlásí: „Jsem osvícený,“ osvícenými nejsou. Je to jejich samolibost. Je to totéž, jako když někdo zvolá: „Jsem skutečně pokorný.“ Jestliže to člověk řekne, pak víte, jaký doopravdy je. Skutečná pokora není opakem domýšlivosti. Když domýšlivost skončí, přichází to druhé. Ti, kdo tvrdí, že jsou osvícení, říkají, že osvícení musíte dosáhnout krok za krokem, cvičit toto, dělat tamto a nepokoušet se o ono; staňte se mým žákem a i já vám budu říkat, co máte dělat, dám vám indické jméno nebo nové křestní jméno a tak dále. A vy, iracionální lidská bytost, tyto absurdnosti a nesmysly přijímáte, a proto se ptáte, co toto nejvyšší osvícení je. Osvícení přirovnejme k mysli, v níž neprobíhá žádný konflikt a která neobsahuje žádný pocit usilování, putování, pohybování a dosahování.

Člověk musí porozumět této otázce psychologického času, neustálého snažení stát, nebo nestát se něčím – což je samozřejmě totéž. Je-li toto snažení (stát se něčím nebo někým) zakořeněno ve vaší mysli, podmiňuje nejen všechny vaše myšlenky, ale i veškerou vaši činnost. V takovém případě používáte čas coby prostředek k dosahování. Existuje však něco jako „stávání se“? „Jsem násilný, budu nenásilným.“ To znamená, že stávání se je pouze představou. Jsem násilný a představuji si, že násilný nejsem – tím vytvářím dualitu. Násilný a nenásilný, nutně zde musí vyvstat konflikt. Nebo se utvrzuji v přesvědčení, že se nutně musím naučit ovládat se, cokoliv nepříjemné potlačit, vše zanalyzovat nebo je třeba, abych navštívil psychologa či psychoterapeuta.

Nevytváříte-li protiklad, pak je násilí skutečností. Skutečností. Nenásilí není skutečné. Jestliže nahlížíte pravdu, že jsem násilný, pak koncept nenásilí vyvolává konflikt mezi těmito dvěma protiklady, nenásilí samo o sobě žádnou hodnotu nemá. Pozorujte celý pohyb násilí, vzteku, žárlivosti, nenávisti, soutěžení, napodobování a přizpůsobování se bez jakýchkoliv motivů a aniž byste někam směřovali. Pokud tak učiníte, násilí s každým novým vnímáním a jednáním skončí.

Můžete tedy nahlížet, že osvícení, tušení nejvyšší skutečnosti, s časem nesouvisí. To je v rozporu s celou psychologií náboženského světa, odporuje to křesťanům s jejich dušemi, spasiteli i Bohem.

Vnímání je jednáním – nikoliv vnímání, prodleva nebo jednání. V prodlevě vzniká myšlenka. Mysl, mozek, celý lidský nervový systém a psychologická struktura se může od této zátěže milionů let času osvobodit, abyste mohli na něco jasně nahlížet a toto jednání tak bylo nepřetržité a okamžité. Toto jednání bude racionální, nikoliv iracionální. Toto jednání lze logicky a rozumně vysvětlit i ozřejmit.

Toho nejvyššího, čímž je pravda, se nedosahuje prostřednictvím času. Nikdy se toho nedá dosáhnout. Buď to je, anebo to není.

Otázky a odpovědi: 33. Osvícení

Co je osvícení?

Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti

suntzuart

the 48 laws of power