Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Úvod

Být ve vztahu vzájemného porozumění je krajně nesnadné i když se dobře známe. Mohu užívat slov, jichž význam je jiný u vás jiný u mne. Porozumění nastává, když vy i já se setkáváme na téže úrovni, v týž čas. K tomu dochází jen tam, kde je skutečná oddanost mezi lidmi, mezi mužem a ženou, mezi důvěrnými přáteli. To je skutečný vztah vzájemného porozumění. Okamžité vzájemné pochopení nastane, když se setkáme na stejné úrovni ve stejnou dobu.

Je velmi nesnadné rozumět si s druhým lehce, účinně a s určitým výsledkem. Užívám slov, jež jsou prostá, netechnická, jelikož se nedomnívám, že by technické výrazy nám nějak pomohli při řešení našich těžkých problémů. Proto nebudu užívat ani psychologické, ani jiné vědecké terminologie. Na štěstí jsem nečetl ani díla psychologická, ani knihy náboženské. Rád bych k vám mluvil o věcech hlubšího významu těmi jednoduššími slovy našeho denního života a to je velmi těžké, neumíte-li naslouchat.

Správně naslouchat je umění. Abychom mohli skutečně naslouchat je třeba, abychom odložili všechny naše předsudky, již utvořené pojmy i svou denní činnost. Jste-li v onom stavu, kde mysl je hotova přijímat, pak věci mohou být chápány: nasloucháte, když váš zájem , vaše skutečná pozornost je něčemu věnována. Ale bohužel, většina z nás jakoby naslouchala clonou (sítem) odporu. Zaclonili jsme se sítem předsudků, ať už náboženských, duchovních, psychologických nebo vědeckých, nebo svými denními starostmi, přáními a obavami. A s těmito - jakoby ochrannou sítí - nasloucháme. Proto tedy nasloucháme ve skutečnosti svému vlastnímu hluku, svým vlastním hlasům a ne tomu, co se říká. Je to velmi nesnadné, máme-li odložit svůj soustavný výcvik, své předsudky, své odpory i sklony a dojít až za pouhý slovní výraz, naslouchat tak, že pochopíme okamžitě. Toto je tedy jedna z našich obtíží.

Bude-li během této přednášky řečeno něco, co je proti vašemu způsobu myšlení a víře, naslouchejte pouze, neodporujte. Může býti, že pravda je na vaší straně a že já se klamu, avšak nasloucháním a uvažováním společně zjistíme, kde je pravda. Pravda vám nemůže být předána někým jiným. Vy sami ji musíte objevit, a aby se mohla odhalovat, musí tu být stav mysli přímého vnímání. A k přímému vnímání nedojde, je-li tu odpor, zabezpečování, obrana. Pochopení přichází tehdy, jsme-li vědomí toho co je.

Počátek moudrosti je v tom, že poznáváme přesně co je, to skutečné, bez jakýchkoli výkladů, bez odsuzování a bez jakéhokoli ospravedlňování. Když začneme osvětlovat, překládat věci podle vlastních podmíněností a předsudků, dochází k tomu, že pravdu mineme. Ostatně je to jako s vědeckým zkoumáním: abychom něco poznali, abychom se přesně dověděli o co jde, to si prostě žádá bádání, výzkumu a nemůžeme si tu něco vykládat podle svých nálad. Podobně, můžeme-li hledět, pozorovat, naslouchat, být si přesně vědom toho, co je - pak náš problém je vyřešen. A o to se budeme pokoušet zde, v našich rozhovorech. Upozorním vás na to, co je, aniž bych to vylíčil , jak se to snad jeví mne, nebo aniž bych to překládal a vysvětloval podle vašeho založení.

Bude tedy možné, abychom si byli vědomi všeho, zcela podle skutečnosti, že? A vyjdeme-li odtud, pak se ještě dorozumíme. Přiznat to, být si vědom toho, dostat se k tomu, co je, ukončí zápas. Přijdu-li k tomu, vím-li, že jsem lhář a je-li to skutečnost, kterou přiznávám, pak je po boji. Přiznat, uvědomit si co jsem, to už je začátek moudrosti, počátek pochopení, jež nás odpoutává od času. A přivést sem čas - ne čas ve smyslu chronologickém, ale čas jakožto prostředí, jakožto psychologický proces, proces mysli - to je ničivé a vytváří zmatek.

A tak dojdeme k pochopení toho, co je, když to uznáme bez zavrhování, bez ospravedlňování nebo ztotožňování. Již to, co poznáme, jak jsme určitým způsobem podmíněni, jak se nacházíme v určitém stavu, je proces osvobozovací, ale člověk, který si není vědom svého stavu, svého zápasu, pokouší se být něčím jiným než je a to přivodí návyk. Uvědoměme si tedy, že chceme zkoumat co je, pozorovat a přesně zjistit co je aktuální, aniž bychom to zkreslili nebo tomu dali vlastní - svůj výklad. Vyžaduje to zcela mimořádně bystrou mysl a mimořádně pružné srdce, má-li dojít k uvědomění a ke sledování toho co je, protože to co je, to se stále mění a pohybuje a je-li mysl připoutána k víře, k poznatku, přestává sledovat rychlý pohyb toho, co je. Co je, co se děje, rozhodně není nic statického - je to ve stálém pohybu, jak uvidíme, budeme-li to pozorovat zblízka. Avšak abyste to mohli sledovat, potřebujete velmi bystrou mysl a poddajné srdce - stav odepřený mysli statické, upevněné ve víře, v předsudku, ve ztotožňování se. A mysl i srdce nemohou snadno a bystře sledovat to, co je.

Myslím, že jsme si bez dlouhého dohadování dobře vědomí, že je tu jak individuální, tak i kolektivní chaos, zmatek a bída. Je tomu tak nejen v Indii, ale v celém světě: v Číně, v Americe, v Anglii, v Německu, po celém světě je zmatek a vzrůstající bída. Naprosto to není stav místní, národní, ale zcela světový. Existuje pronikavé trápení a to nejen individuální, ale i kolektivní. Vskutku jde o katastrofu světovou a je hloupé chtít ji lokalizovat na určitou zeměpisnou část, na určitou zbarvenou část mapy, jelikož tak bychom neporozuměli tomuto utrpení a strasti, jež postihla jednotlivce i celý svět. A jestliže si tento zmatek uvědomíme, jaká bude dnes naše odpověď. Jak budeme reagovat?

Je tu utrpení politické, sociální, náboženské, celá naše psychologická bytost je zmatena a naši vůdci - političtí i náboženští - nás zklamali, všechny knihy ztratili svůj význam. Obraťte se na Bhagavat Gitu, nebo na Bibli či na poslední pojednání o politice nebo psychologii a zjistíte, že pozbyly onoho zvuku pravdivosti, staly se pouhými slovy. Vy sám, který tato slova opakujete, jste zmaten a nejistý a pouhá opakování výroků nic nedává. A proto slova i knihy ztratily svou cenu, to je: když budete citovat Bhagavat Gitu, Bibli nebo jiné, jelikož vy sám, který citujete, jste nejistý, zmatený - vaše opakování se stává lží, neboť to, co je tam psáno, se stane pouhou propagandou a propaganda není pravda. Tedy opakujete-li, přestali jste chápat stav svého vlastního bytí. Pouze zakrýváte slovy autority svůj vlastní zmatek. A to, oč my se snažíme, je právě pochopit tento zmatek a nepřikrývat jej citáty. Jaká tedy bude naše odpověď?

Jak odpovíte na tento neobyčejný chaos, na tento zmatek, nejistotu existence? Buďte si jich stále vědomí, pokud budu o nich mluvit. Sledujte - ne má slova, ale onu myšlenku, která je ve vás činná. Většina z nás je zvyklá stát tu jako diváci, a nezúčastňovat se hry. Čítáváme knihy ale sami je nepíšeme. Stala se z toho již tradice, náš národní zvyk: být diváky, dívat se na kopanou právě tak, jako "chodit" na politiky a řečníky. Jsme pouhými nezúčastněnými, kteří se jen dívají, ale sami jsme ztratili tvůrčí schopnost.

Kdyby jste však měli zůstat jen diváky, pak by jste se vlastně minuli s účelem těchto rozprav, poněvadž se tu nejedná o pouhé přednášky, kterým lze naslouchat silou zvyku. Nepodávám tu informaci, kterou byste mohli najít v kterékoli encyklopedii. Oč se tu pokoušíme je, že budeme sledovat myšlenky jeden druhého, že budeme sledovat tak hluboko, jak budeme moci náznaky a odpovědi našich citů pochopit. Najděte tedy, prosím, svou odpověď k této příčině, k tomuto utrpení, ne však slovy někoho druhého, ale svými vlastními. Vaše odpověď bude ovšem indiferentní, lhostejná, máte-li zisk z této strasti, z chaosu, přináší-li vám nějaké výhody, ať už sociální, hospodářské politické nebo psychologické. Proto vám nevadí, jestliže tento chaos pokračuje. Ovšem čím víc je potíží na světě, tím více hledáme zabezpečování, že? Když je na světě zmatek ať už psychologický či kterýkoliv jiný, uzavíráme se v nějaký kruh zajištění, ať už je to bankovní účet, nebo nějaká ideologie, nebo se obracíme k modlitbě, jdeme do kostela - což je ovšem únik z toho co se děje ve světě. Více a více se tvoří sekty a setkáváme se s novými "ismy". Neboť čím je více zmatku, tím více potřebujeme vůdce, někoho kdo nás vyvede z tohoto chaosu. Obracíme se k náboženským knihám, nebo k některému z nejnovějších učitelů, popř. jednáme a odpovídáme podle některého systému, který by mohl slibovat rozluštění problému, ať už jde o systém levý nebo pravý. Tak se to přesně děje.

V okamžiku kdy si uvědomíme zmatek, hned se pokoušíme mu uniknout. Sekty, které vám nabízejí rozřešení strasti - hospodářsky, sociálně nebo nábožensky svými systémy, jsou nejhorší, neboť tehdy se potom stane tím důležitějším systém a nikoli člověk - ať už jde o systém náboženský nebo o systém levice či pravice. Systém sám se stane tím důležitým, filosofie, idea a ne člověk a v zájmu této ideologie jsme ochotni obětovat lidstvo a to je to, co se přece právě děje. Ano, systém se stal důležitým a tak jak nabýval důležitosti, lidé - vy, já - ztrácíme na významu a ti kteří systém kontrolují, ovládají ať už jsou leví nebo praví, osvojují si autoritu a moc a proto obětují vás, jednotlivce. Tak se přesně děje.

Nuže, jaká je příčina tohoto zmatku, této bídy? Jak vlastně vznikla tato bída, toto trápení nejen uvnitř ale i vně, tento strach a očekávání války, třetí světové války, jež hrozí? Jaká je příčina toho všeho?

Jistě to svědčí o zhroucení všech hodnot smyslových a hodnot věcí vyrobených rukou nebo mozkem. Co se stane, když již nebude hodnot kromě těch, jež jsou ve věcech pro naše smysly, hodnot výrobků mysli, rukou a strojů? Čím větší význam dáváme hodnotám smyslovým, tím větší je zmatek, že? Ale zase: toto není teorie. Není vám třeba odvolávat se na knihy, abyste se přesvědčili, že vaše hodnoty, váš majetek, bohatství, hospodářská i sociální existence spočívá na věcech vyrobených rukou nebo myslí. Tak žijeme, jednáme a jsme úplně nasáklí hodnotami smyslů, což znamená, že věci se staly důležitými, věci vyrobené myslí, rukou i stroji, a když se jednou věci stanou důležitými, pak víře se dostane převahy a mimořádného významu, což se dnes skutečně děje, že ano? Tak tedy, přidávajíce stále větší a větší význam věcem smyslů, zvětšujeme zmatek. A jsme-li ve zmatku, pokoušíme se nejrůznějším způsobem dostat se z něj, ať už je to cestou náboženskou, hospodářskou nebo sociální nebo pomocí ctižádosti, pomocí síly nebo tím, že hledáme skutečnost. Avšak skutečnost je blízko, není třeba ji hledat. A ten kdo ji hledá, ten ji nikdy nenajde. Pravda je to co je a to je na tom to krásné. Ale tím momentem kdy si o ní utváříme pojem, kdy ji hledáte tím momentem začíná boj a člověk, který zápasí ten nerozumí. A proto musíme být tiší, pozorující, pasivně bdělí. Vidíme, že náš život, naše činnosti jsou vždy v oblasti zkázy, v oblasti utrpení jako vlna, zmatek a chaos nás vždycky předbíhají. Není přestávky v existenčním zmatku.

Cokoli nyní děláme, vše se zdá vést k chaosu, starostem a bídě. Pohleďte na svůj vlastní život a vězte, že žijete vždy na samém kraji žalu. Naše práce, naše společenská činnost i politika, různé schůze národů k zamezení války - to vše směřuje k další válce. Ve stopě života kráčí ničení a cokoliv činíme, vede ke smrti. To je skutečnost.

Můžeme učinit přítrž této bídě okamžitě a nebýt vždy zachyceni vlnou zmatku a starosti? Totiž: přišli velcí učitelé jako Buddha, Kristus, kteří sami snad byli prosti tohoto zmatku a starosti, ale nikdy nemohli zamezit chaosu a bídě. Zmatek a starost je tu stále. Jestliže tedy, vidouce tento hospodářský a sociální zmatek, chaos a bídu, se stáhnete do tzv. života náboženského a odvrátíte se od života světského, můžete snad cítit, že přicházíte s těmto velikým učitelům, ale ve světě trvá dále chaos , bída a ničení, věčné utrpení jak bohatých, tak chudých. Je tedy problémem - jak vaším i mým - zda je možné vystoupit z této bídy okamžitě. Jestliže - žijíce v tomto světě, odmítnete být součástí tohoto chaosu, pomůžete tím druhým z tohoto chaosu - ne v budoucnu, na zítra, ale ihned. V pravdě je to náš problém. Válka je pravděpodobná, ničivější a děsivější ve své formě. Sotva jí zabráníme, jelikož sporné otázky jsou příliš naléhavé a příliš blízké. Avšak vy i já můžeme pociťovat zmatek a bídu bezprostředně, že? Musíme ji pocítit, vnímat a potom budeme s to vzbudit stejné pochopení v druhém. Jinými slovy: můžeme se okamžitě osvobodit? Protože to je totiž jediná cesta z této bídy. Vnímání, vjem může nastat pouze v přítomnosti, řeknete-li však "udělám to tak zítra", vlna zmatku se přes vás převalí a budete stále ve zmatku. Nuže, je možno dosáhnout tohoto stavu, kdy vy sám pocítíte pravdu v okamžiku a tak ukončíte zmatek? Já říkám, že je to možné a že je to ten jediný způsob.

Neříkám to na nějakém předpokladu, nebo na základě víry, že je to možné a že to musí být provedeno. Abychom vyvolali tuto neobyčejnou revoluci - jež není revolucí za účelem odstranění kapitalistů a jejich nahrazení jinou skupinou - abychom vyvolali tuto podivnou přeměnu, jež je tou jedinou správnou revolucí a o to jde a to je ten problém. To, čemu se všeobecně říká revoluce, je jen pouhé pozměnění, úprava nebo pokračování způsobu pravice podle idejí levice. Ostatně levičáctví je pokračování pravičáctví ve změněné formě. Je-li ideologie pravice založena na hodnotách smyslových, pak ideologie levice není než pokračováním týchž smyslových hodnot, lišících se pouze ve stupni nebo projevu. Proto tedy opravdová revoluce může nastat jen když vy, jednotlivec, se stanete uvědomělým ve svém vztahu k druhému. Jistě, že je možné nazvat váš vztah k druhému, k vaší ženě, vašemu dítěti, k vašemu představenému, k vašemu sousedovi - společností. Společnost, jako taková, sama o sobě neexistuje. Společnost je to, co vy a já svými vztahy vytváříme. Je vnější projekce, vnější promítání všech vašich vnitřních psychologických stavů. A tak tedy, jestliže vy a já si nerozumíme, pak pouhá přeměna vnějšího, jež není než promítnutým vnitřním stavem, nemá žádného významu vůbec, tzn. že nemůže nastat významnější změna nebo úprava ve společnosti, pokud já nepochopím sebe ve svém vztahu k vám. Mám-li zmatek ve svém vztahu, vytvářím společnost, jež není než vnější manifestací, vnějším výrazem toho, co jsem já. Toto je zřejmý fakt, o němž můžeme diskutovat. Můžeme se bavit o tom, zdali společnost, tj. vnější projev, vytvořila mne, nebo zdali já jsem vytvořil společnost.

Není tedy zřejmým faktem, že společnost je vytvořena poměrem, který mám k druhému a že tedy nemůže být řeči o nějaké změně v podstatné funkci společnosti, jestliže já sám se radikálně nezměním. A hledíme-li k nějakému systému, který by měl změnit společnost, pak jen uhýbáme problému, jelikož systém nemůže změnit člověka. Historie ukazuje, že vždy je to člověk, jenž mění systém.

Pokud já ve svém vztahu k vám neporozumím sám sobě, zůstanu příčinou chaosu, bídy, ničení, strachu a brutality. Porozumět sobě není otázkou času, mohu se pochopit už v tomto okamžiku. Řeknu-li: "začnu si rozumět zítřkem", přivádím chaos a bídu a mé jednání je ničivé. Tím okamžikem, jakmile řeknu: "začnu" již vnáším časový prvek do této záležitosti a již jsem zachycen vlnou zmatku a ničení. Porozumění, pochopení je teď, nikoli zítra. Zítra je pro mysl línou, mdlou, pro mysl, jež nemá zájem. Když máte o něco zájem, začnete to hned, hned nastává pochopení a proměna. Nezměníte-li se ihned, nyní, nezměníte se vůbec nikdy, protože změna , která nastane až zítra, je pouhá úprava a ne proměna. Proměna může nastat jen okamžitě, revoluce je nyní, ne zítra. Když k ní dojde, stojíte tu úplně bez problému, protože pak já nemá starosti o sebe, pak jste mimo vlnu zkázy.

První a poslední svoboda: Úvod

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power