Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Víra

Víra a vědění se úzce vztahují k žádosti a snad, porozumíme-li těmto dvěma složkám, pochopíme, jak žádost pracuje a chápe své složitosti.

Jedna z těch věcí, které nejochotněji přijímáme, kterou pokládáme prostě za dané, je otázka víry. Pokusíme se prostě zjistit, proč víru přijímáme a budeme-li moci pochopit motivy, příčiny tohoto přijímání, pak snad budeme schopni pochopit, proč víru přijímáme, ale i osvobodit se od ní. Přece snadno můžeme pozorovat, jak politická i náboženská přesvědčení, vlastenectví i ostatní druhy věr, vpravdě vlastně jen oddělují lidi, jsou příčinou konfliktů, zmatků a nepřátelství - což je nesporným faktem a přece se jich tak neradi vzdáváme. Je tu víra Hindu, křesťanská, buddhistická - nesčetné sekty, národní a různé politické ideologie, jež mezi sebou zápasí a snaží se jedna druhou obrátit. Je jasné, že víra lidi rozděluje, vytvářejíc nesnášenlivost. Je vůbec možné žít bez víry? To lze poznat jen budeme-li studovat svůj poměr k víře. Je možno žít na tomto světě bez jakékoli víry? Nemyslím bez měnění věr, bez nahrazování jedné víry druhou, mám na mysli svobodu ode všech věr, takže bychom byli schopni setkávat se se životem vždy nově, každou minutu znovu. Vždyť nakonec je pravdou jen právě toto: Být schopen setkávat se vším nově od okamžiku k okamžiku, bez reakcí, podmíněných z minulosti, takže by tu nebylo sběrného, shromažďovacího působení, jež je vlastně překážkou, hradbou mezi mnou a tím, co je.

Budete-li uvažovat, poznáte, že jedním z důvodů, proč chcete přijmout nějakou víru, je strach. Kdybychom víry neměli, co by se vám stalo? Nepociťovali bychom strach, veliký strach před tím, co by mohlo nastat? Kdyby tu nebyl jakýsi vzor pro naši činnost, založený na víře - buď v Boha, nebo socialismus či imperialismus, nebo nějakou náboženskou formulaci, nějaké dogma, jež by nás zpodmiňovalo - což bychom se necítili zcela ztraceni? A není naše přijetí víry něčím jiným, než zakrytím tohoto strachu, že vlastně bychom nebyli ničím, strachu z vlastní prázdnoty? Ale nakonec: nádoba je užitečná jen když je prázdná, mysl, jež je naplněna věrami, dogmaty, tvrzeními, citáty, je vpravdě mysl neplodná, neproduktivní, netvořivá, taková mysl je pouze opakující. A útěk před oním strachem - z prázdnoty, ze samoty a osamělosti, stagnace, z toho, že nedojdeme cíle, že neuspějeme, nestaneme se někým nebo něčím - to je přece jedním z těch důvodů, že? Z důvodů proč tak chtivě, lačně přijímáme víry. A přijetím víry porozumíme sami sobě? Naopak. Víra, přesvědčení, ať politické či náboženské, je samozřejmě na překážku, abychom mohli sebe sama poznat. Působí jako síť skrze kterou hledíme na sebe. A můžeme se na sebe podívat bez věr? Odstraníme-li všechny hmotné víry, jež chováme, zůstane tu ještě něco nač hledět? Nebudeme-li lpět na vírách, s nimiž se naše mysl ztotožňuje, pak mysl bez identifikace bez ztotožňování je schopna zírat na sebe jací jsme, což je počátek sebepoznání.

Je to skutečně zajímavý problém tato otázka víry a poznání.Jak mimořádně důležitou část hraje v našem životě? Jak mnoho věr nás ovládá? Jistě, že čím je kdo intelektuálnější, kultivovanější, spirituálnější (můžeme-li užít tohoto slova), tím méně je schopen porozumět. Divoši mají nesčíslné množství věr a pověr. Ti přemýšlivější, probuzenější, bystřejší snad věří méně. To proto, že víra zavazuje, izoluje, jak můžeme poznat na celém světě hospodářském i politickém s také v tzv. spirituálním světě. Vy možná věříte, že je Bůh, já možná nevěřím, že je Bůh, nebo vy věříte v úplnou kontrolu státem všeho co je, i života jednotlivce a já třeba zase v soukromé podnikání a vše to ostatní. A tak jak vy, tak i já se chceme se svými věrami prosadit. A přesto ještě stále mluvíme o lásce, o míru, o jednotě lidstva, o jednom životě - což vše nic neznamená, neboť právě již ta víra sama je izolujícím procesem. Vy jste Brahmín, já nejsem Brahmín, vy jste křesťan a já mohamedán atd. Vy mluvíte o bratrství, o lásce a míru, ale ve skutečnosti jsme odděleni, rozdělili jsme se. Člověk, který chce mír a který chce vytvořit nový svět, šťastný svět, nemůže se přece oddělovat, izolovat se jakoukoli formou víry - je to jasné? Snad je tomu tak slovně, avšak uvidíte-li význam, platnost a pravdu toho, pak je to začátek akce.

Vidíme, že tam, kde je proces přání v činnosti, tam je též izolační proces víry neboť samozřejmě věříme proto, abychom se zajistili hospodářsky, spirituálně a také vnitřně. Nemluvím tu o těch lidech, kteří věří z důvodů hospodářských, jelikož byli vychováni v závislosti na svém postavení a kteří budou katolíky, Hindy - nezáleží na tom čím - jen když jim to zajistí postavení, práci. Rovněž tu nemluvíme o lidech, kteří věří z konvenčních důvodů. Snad je to případ většiny z nás. Pro pohodlí, ze zvyku věříme v určité věci. Ale pomineme-li tyto ekonomické důvody musíme se na podívat hlouběji. Vezměme ty lidi, kteří silně věří v cokoliv - v poučky ekonomické, sociální i spirituální. Onen proces, který zatím působí, je přání po zajištění, že? A pak je tu i přání po pokračování, po udržení se. Nerozebíráme tu, zdali je nebo není pokračování, věčný život, reinkarnace, zajímá nás tu pouze onen pud, stálá pohnutka věřit. Člověk pokoje, míru, člověk, jenž by skutečně rozuměl celému procesu lidské existence, nemůže být poután vírou, že? Vidí v činnosti své přání, své touhy, jen prostředek zajištění. Prosím, neobracejte to jako bych snad byl proti víře a kázal bez náboženství. Jde mi o to, abych ukázal, že pokud nepochopíme proces přání, toužení, jako formu víry, bude tu spor, konflikt, musí tu být smutek, žal, lítost a bude tu stát člověk proti člověku, což ostatně můžeme pozorovat denně. Takže začnu-li vnímat, uvědomovat si, že tento proces je výrazem touhy po vnitřní jistotě - pak bude mým problémem ne to nebo ono, ale osvobodit se od přání po jistotě, po zabezpečení. A může mysl být prosta touhy po zajištění? To je problém a ne v co věřit a jak mnoho věřit. To jsou jen pouhé projevy vnitřní snahy, zajistit se psychologicky, býti si v něčem jist, když vše je nejisté v tomto světě.

Může mysl, vědomá mysl, osobnost existovat bez přání po zajištění? Chceme jistotu a proto potřebujeme pomoc našich statků, svého majetku a rodiny. Chceme být zabezpečeni vnitřně a také spirituálně vztyčením stěn víry, jež jsou znakem této touhy po zabezpečení. Můžete jako jednotlivec se osvobodit od tohoto pudu, od této snahy po zajištění, která se vyjadřuje v přání věřit v něco? Nejsme-li ode všeho toho oproštěni, jsme zdrojem rozporů, nejsme pracující k míru, nemáme lásky ve svých srdcích. Víra ničí, to lze pozorovat denně. Může se mysl osvobodit od víry, ne aby hledala za ní náhradu, ale aby se od ní zcela osvobodila? Odpověď slůvkem "ano" nebo "ne" nelze, ale lze definitivně odpovědět máte-li úmysl osvobodit se od víry. Pak nevyhnutelně dojdete k bodu, kdy začnete hledat prostředky jak se osvobodit od pudu sebezajišťovacího. Přirozeně, že není žádné jistoty vnitřní, která by byla stálá, jak bychom rádi věřili. Rádi si představujeme, že je tu Bůh, který starostlivě obstarává naše drobné záležitosti, který vám napovídá koho máte přijmout, co máte dělat a jakým způsobem. Toto je dětské, nezralé myšlení. Myslíte, že Veliký Otec se stará o každého z nás. To je ovšem jen promítnutím vašeho osobního přání. Přirozeně, že k tomu tak není. Pravda je něco naprosto jiného.

První a poslední svoboda: Víra

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power