Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Naším dalším problémem je vědění

Je vědění nutné, abychom porozuměli pravdě? Řeknu-li "já vím", značí to, že je tu poznání, ale může taková mysl být sto bádat, hledat, co je skutečnost? Ostatně co je to co známe, na co jsme tak hrdi? Vpravdě, co víme? Máme informace, jsme plní informací a zkušeností, založených na naší podmíněnosti, na naší paměti a schopnostech. Když řeknete "já vím", co to značí? Buď toto poznání je poznáním nějakého fakta, nějaké informace, nebo je to zkušenost, zážitek, který jste měli. Stálé hromadění informací, získávání určitých informací, to vše tvoří ujištění "já vím" a začnete překládat co jste četli, co slyšíte podle tohoto vašeho pozadí, dle vašeho přání, vaší zkušenosti. Vaše vědění znalosti je věcí, v níž se odehrává podobný proces jako když přání je v činnosti. Místo víry dosazujeme znalost " já vím, to já znám, taková je moje zkušenost, na ni spoléhám". Půjdete-li však za toto prohlášení, budete-li své vědění analyzovat, shledáte, že již samotné rčení "já vím" není novou zdí, jež nás dělí, vás ode mne. Za tou stěnou pak hledáte útulek, pohodlí, bezpečnost. A proto čím více znalostí a vědění zatěžuje mysl, tím méně je schopna porozumění.

Já nevím, zda jste někdy přemýšleli o tomto nabývání vědomostí - zda nakonec naše znalosti nám pomohou lásce, k odstranění oněch našich vlastností, které vytvářejí v nás samých i v našich sousedech konflikty, zda-li vědění kdy osvobodilo mysl od ctižádostivosti. Tudíž ctižádostivost je konečně jedna z oněch vlastností, které ničí vztahy mezi lidmi a staví je proti sobě. Chceme-li žít mezi sebou v míru, pak ctižádost, osobní prestiž musí skončit a to nejen politická, hospodářská a sociální ctižádost, ale též ona jemnější a zhoubnější ctižádost duchovní - něčím být. Je to vůbec možné, aby mysl se oprostila od touhy po poznání, od hromadění vědomostí?

Je velmi zajímavé, jakou mimořádně mocnou úlohu hrají oba tyto jevy - vědění a víra. Pohleďte, jak se klaníme těm, kteří mají velké vědomosti, těm, kteří jsou učení. Chápete, co tím míním? Kdybyste chtěli najít něco nového, prožít něco co není promítnutím vaši fantazie, představy, tu vaše mysl musí být svobodná, že? Musí být schopná vidět něco nového. Bohužel vždy, když se setkáte s něčím novým, přivedete všechny informace, které již znáte, celé své vědění, všechny své vzpomínky, pak přirozeně nelze vám vidět něco nového, něco, co není již staré. Prosím, nepředstavujte si při tom hned něco detailního. Nevím-li kudy domů, jsem ztracen. Nevím-li, jak uvést stroj do chodu, jsem málo platný. To je jiná záležitost - o tom zde nemluvíme. Hovoříme tu o vědění, které je použito jako prostředek k získání vnitřní psychologické jistoty, jako přání něčím být. A co získáváme věděním? Autoritu znalosti, váhu vědění, pocit důležitosti, důstojnosti, pocit vitality a kdož ví co ještě. Člověk, který řekne "já vím", zcela jistě přestal myslet, přestal sledovat onen proces, který je za přáním.

Náš problém tedy je, jak se mne zdá, že nás vědění a víra omezuje a zatěžuje, ale je možné, aby mysl byla prosta včerejška, prosta všech těch věr, které v průběhu včerejška získala? Chápete to? Je to možné, abychom vy i já, jakožto jedinci, žili v této společnosti a přece byli prosti všech dogmat, v nichž jsme byli vychování? Je možno, aby se mysl osvobodila ode všeho vědění, vší autority? Čteme různá Písma, náboženské knihy. V nich je podrobně napsáno, co je třeba činit, čeho se varovat, jak dosáhnout cíle a co s tím cílem je a co je Bůh. Znáte to zpaměti a následovali jste to. Je to ono, co jste se naučili, co jste získali a podle čeho se řídíte. Zřejmě to, co hledáte , to též naleznete. Avšak je to skutečné? Či je to jen projekce vašich vědomostí? Ne, to není skutečnost. Ale - je možno uvědomit si to teď, ne až zítra, ale nyní a říci: "vidím pravdu toho" a jít dál, takže vaše mysl by nebyla deformována procesem představy, procesem promítání?

Je mysl schopna osvobodit se od víry? Lze se od ní osvobodit, jen porozumíme-li vnitřní povaze příčin, jež vás k ní váží, nejen uvědomělé důvody, ale i motivy podvědomí, jež ho činí věřícím. Vždyť my nejsme pouze jen povrchní bytostí, činnou na vědomé úrovni. Můžeme poznat ony hlubší, vědomé i podvědomé činnosti poskytneme-li naší podvědomé mysli možnost dáti odpověď, neboť ta je rychlejší k odpovědi než naše mysl vědomá. Zatím co vaše vědomá mysl klidně přemýšlí, naslouchá a pozoruje, podvědomí je daleko činnější, bystřejší, pozornější a mnohem vnímavější, proto může dosáhnout odpovědi... Či může být schopna volného myšlení mysl, jež byla ujařmena, zastrašena a ovládnuta vírou? Může taková mysl zřít něco nového, novým způsobem a odstranit tu dělící příčku mezi vámi a ostatními? Prosím, neříkejte, že víra svádí lidi dohromady. Zřejmě to není pravda. Žádné organizované náboženství to nikdy neučinilo. Pohleďte na své vlastní poměry! Jste všichni věřící, ale jste jednotni? Vy sami víte, že nejste. Jste rozděleni mezi mnoho malých tříd, skupin a kast. A tak je tomu na celém světě - na východě i na západě, křesťané ničí křesťany, zabíjejíce se pro malichernosti, vhánějíce lidi do táborů cvičných nebo trestných, a pak ta hrůza válek! Víra tedy nesjednocuje lidi. To je jasné, jenže potíž je v tom, že většina z nás to nevidí, protože nejsme schopni pohledět tváří v tvář té vnitřní nejistotě, vnitřnímu pocitu, býti sám. Chceme něco, oč bychom se mohli opřít, ať je to stát, třída, nacionalismus, spasitel, mistr či někdo jiný. Když uvidíme nepravdu toho všeho, pak teprve je mysl schopna - byť by to bylo jen na vteřinu - uvidět pravdu. Ale i toto dočasné zahlédnutí postačí. I když letmý okamžik, je to dost, neboť pak uvidíte neobyčejnou věc. Nevědomo je činno - i když vědomí to zamítá. Není to vteřina s pokračováním, ale je to to jediné a bude to mít své vlastní výsledky i když vědomí bude proti tomu.

Tak naše otázka zní: "Je možné, aby naše mysl byla prosta vědění a víry? Což není mysl vytvořena právě věděním a vírou? Netvoří právě ony její strukturu? Víra a vědění jsou procesem poznávání, středem mysli. Ten proces je uzavírací, vědomý jako nevědomý. Může se mysl osvobodit od své vlastní struktury? Může mysl přestat býti činnou? To je problém. Mysl tak, jak ji známe, má za sebou víru, vědění, pud zabezpečovací shromažďováním síly. Jestliže při vší moci a nadřazenosti naší nemůžeme myslit zcela samostatně, pak nemůže být míru ve světě. Můžete o míru hovořit, organizovat politické strany a řvát demagogicky, ale nebude tu míru, jelikož je tu mysl, jejíž vlastní základ vytváří protivy, jež izolují a rozdělují. Člověk míru, vážný, nemůže se izolovat a ještě mluvit o bratrství a míru. Pak je to jen hra politická nebo náboženská, ve smyslu dosažení a ctižádosti. Ale kdo jde za tím opravdu vážně, kdo chce objevit, musí přímo vyřešit svůj problém vědění a víry, musí se dostat k objevení procesu touhy po zajištění.

Mysl, která by mohla spatřit nové, ať už je to pravda či Bůh, musí skončit se získáváním, shromažďováním, musí odložit všechno vědění, mysl obtížena věděním nemůže pochopit to, co je skutečné, neměřitelné.

První a poslední svoboda: Naším dalším problémem je vědění

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power