Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Úsilí

Pro většinu z nás je náš celý život založen na úsilí, na nějakém chtění. Nedovedeme si představit nějaký čin bez usilování, bez chtění, celý náš život je na něm založen. Náš sociální, hospodářský i ten tzv. duchovní život je řadou úsilí, vrcholících v dosažení nějakého cíle, určitého výsledku. A myslíme si, že úsilí je podstatné, nutné.

Proč usilujeme? Není to za účelem dosažení nějakého cíle, abychom se něčím stali? Myslíme, že kdybychom neusilovali, že bychom se zastavili ve svém vývoji. Máme určitou ideu o tom cíli, o jehož dosažení se stále snažíme a toto snažení se stalo součástí našeho života. Chceme-li se změnit, zamýšlíme-li vyvolat v sobě radikální změnu, vyvineme úžasné úsilí za vyvrácení, vymýcení starých zvyků, za vzbuzení odporu k obvyklým vlivům ze svého okolí a tak dále. A tak jsme si zvykli na tuto řadu úsilných snah za dosažení něčeho a vůbec abychom žili.

Není to úsilí činnosti našeho já? Není tato snaha akcí našeho sobectví? Jestliže vyvineme úsilí ze středu svého já, vytváříme tím jenom rozpory, zmatky a bídu. A přece usilujeme stále. Jen málo z nás si uvědomuje, že veškerá naše egocentrická činnost úsilí nevyjasní ani jeden z našich problémů. Naopak, ještě se tím zvýší množství našich zmatků, bídy a strastí. Víme to a přece v tom pokračujeme doufajíce, že nějak přece prolomíme toto úsilí, činnost vůle.

Myslím, že porozumíme smyslu života, když pochopíme, co to vlastně znamená, vzbudíme-li úsilí. Přichází štěstí jako výsledek úsilí? Pokusili jste se někdy býti šťastní? To je nemožné, že ano? Zápasíte o štěstí a štěstí nemáte, že? Radost nepřichází potlačením, kontrolou ani oddáváním se. Můžete se něčemu oddat, ale nakonec zbude jen hořkost. Můžete kontrolovat, potlačovat, ale skrytá snaha a touha je tu stále. Proto štěstí nedosáhnete úsilím ani radostí, pomocí kontroly a ovládání, a přece náš život není ničím jiným, než potlačování, řadou ovládání a kontroly a řadou politováníhodných slabostí. A rovněž je ten náš život stálým přemáháním a bojem s vášněmi, s naší chtivostí, s naší hloupostí. Což se tedy nesnažíme, nezápasíme v naději, že dojdeme štěstí, že nalezneme něco, co by nám dalo pocit míru a lásky? Leč přichází láska a porozumění našim snažením? Myslím, že je nanejvýš nutné, abychom porozuměli tomu, co nazýváme zápasem, úsilím a snažením.

Neznamená snažení, usilování, zápas o změnu toho co je v to, co není, nebo v to, co by mělo být, čím by se mělo něco stát? My se totiž stále vyhýbáme podívat se na to, co je nebo se snažíme to opustit, nebo to přetvořit, změnit to, co je.

Člověk, který je opravdu spokojen je ten, který rozumí tomu co je a dává tomu co je správný význam. To je pravá spokojenost, ne mám-li mnoho nebo málo majetku, ale s porozuměním plného významu toho, co je. A toho dosáhneme jen když se poznáme to, co je - jste-li si toho vědomi - a ne když se to snažíme upravit nebo změnit.

Tak vidíme, že úsilí je snaha po změně toho, co je, v něco, co bychom si přáli, aby to bylo. Ale pozor, mluvíme tu o psychologickém úsilí, kterým se vypořádáváme také s nějakým fyzickým resp. technickým problémem, např. inženýrským, kde jde o objevení nebo přeměnu čistě technickou. Mluvím o snaze, zápase, který je psychologický a který vždy přemůže technický. Můžeme ustanovit s velikou péčí úžasnou společnost, užívaje všech těch bezpočetných poznatků, jež nám věda dala. Ale pokud psychologický boj a snaha nejsou pochopeny, psychologická podbarvení a proudy nejsou přemoženy, pak struktura společnosti, jakkoli výborně sestavená, se rozpadne, jak se již tolikrát stalo.

Úsilí je odvrácením se od toho, co je. V okamžiku, kdy přijímám to, co je, je po usilování, je po zápase. A toto odvrácení bude tak dlouho, pokud tu bude psychologický zájem a přání přeměnit to, co je , v to, co není.

Předně se musíme osvobodit, abychom uviděli, že radost a štěstí nejsou dosažitelné úsilím. Je tvoření úsilím, nebo tvoříme, až když úsilí pomine? Když píšete, malujete, zpíváte? Kdy tvoříte? Jistě, že až tu není žádného úsilí, když jste se úplně otevřeli, když všechny úrovně jsou plně ve spojení, sloučené. Pak přichází radost a začínáte psát báseň, malovat nebo něco tvořit. Tvůrčí okamžik se nerodí uprostřed zápasu.

Snad pochopením otázky tvoření porozumíme tomu, co myslíme pod slovem úsilí. Je tvůrčí moment výsledkem úsilí a jsme si vědomi a bdělí v těch okamžicích, kdy jsme tvůrčí? Či je tvořivost pocitem naprostého sebezapomnění, oním pocitem, v němž není rozruchu, v němž jsme naprosto nevědomí myšlenkového pohybu, kde je jen naprosté, plné, bohaté bytí? Je tento stav výsledkem práce, námahy, zápasu, úsilí či konfliktu? Nevím, zda jste si všimli, že když děláte něco rychle, snadno, svižně, že tu není vůbec žádného úsilí a námahy. Ale protože náš život je většinou jen řadou bojů, konfliktů a zápasů, nedovedeme si představit život, stav bytí, v němž by snažení úplně přestalo.

Abychom pochopili onen stav bez boje, stav tvůrčí inteligence, je nutné se zabývat celým problémem úsilí. Úsilím myslím onen boj, jímž se stáváme něčím, že? Jsem toto a chci být oním, nejsem tím, ale musím se jím stát. A v tomto stávání se něčím je boj, je zápas, konflikt. V tomto zápase jde nevyhnutelně o naplnění tím, že dosáhneme určitého konce. Naplnění hledáme v určitém objektu, v určité osobě, nebo ideji a to vyžaduje boj, úsilí. A tak shledáváme tuto snahu a zápas za nevyhnutelnost, ale já bych přece jen chtěl vědět, zdali je nevyhnutné toto úsilí stát se něčím. Proč je toto úsilí? Kdekoliv je touha po naplnění, ať už na kterékoli úrovni a na kterémkoli stupni, vždy tu musí být boj. A ať se jedná o kapitána v průmyslu nebo o ženu v domácnosti, či chudáka, stále a vždy se je tu ona snaha naplnit se, něčím se stát.

Nuže, proč je tu tato touha po uskutečnění? Přirozeně, že touha po naplnění, po tom něčím se stát, vznikne, uvědomíme-li si, že jsme ničím. Protože jsem nic, nedostatečný, prázdný, vnitřně chudý, snažím se stát se něčím, vně i vnitřně bojuji, abych se naplnil, ať už v nějaké osobě, či věci nebo ideji. Naplnit tu prázdnotu - toť celý proces naší existence. Jsme si vědomi, že jsme vnitřně chudí, snažíme se buď o nabytí věcí vnějších, nebo pěstujeme bohatství vnitřní. Úsilí je zde jen když se jedná o únik z tohoto prázdna uvnitř kontemplací, obohacováním se, dosažením silou atd. To je naše každodenní existence. Jsem si vědom své nedostatečnosti, své vnitřní chudoby a namáhám se, abych od toho utekl nebo to zaplnil. A tento útěk, toto vyhýbání se, tento pokus zakrýt onu prázdnotu, vyvolává zápas, boj, úsilí.

A co se stane, není-li tu snahy uniknout? Tu žijeme v této osamělosti, žijeme s touto prázdnotou a přijmeme-li tuto prázdnotu uvidíme, že se dostaví tvůrčí stav, v němž není úsilí ani zápasu. Úsilí existuje jen pokud se pokoušíme vymknout se vnitřní samotě a prázdnotě, ale podíváme-li se jí tváří v tvář, pozorujeme-li ji prostě, aniž bychom se jí chtěli vyhnout, přijmeme-li ji, poznáme, že se dostaví stav, v němž přestaly všechny snahy a zápasy. Tento stav bytí je tvořivost a není výsledkem úsilí.

Neboť je-li tu pochopení toho co je, tedy prázdnota, vnitřní nedostatečnost a žijeme-li s touto nedostatečností a plně jí rozumíme, pak dochází k vnitřní skutečnosti, tvůrčí inteligenci, jež jediná přináší štěstí.

Proto tedy akce, jak ji známe, není vlastně než reakcí, neustálým stáváním se, což je popřením toho, vyhnutím se tomu, co je. Je-li tu však vědomí prázdnoty, bez výběru, bez zavržení, bez souhlasného přijetí, pak v tomto pochopení toho co je, dojde k činu, k akci, jež není reakcí, ale tvořením. Pochopíte to, uvědomíte-li si sebe v činnosti. Pozorujte se, jak jednáte - nejen vně, ale pozorujte i pohyb svých myšlenek a citů. Když si toho pohybu budete vědomi, poznáte, jak váš myšlenkový proces, což je cítění a jednání, je založeno na ideji, stát se něčím. Tato idea vzniká jen když je tu pocit nejistoty a k tomuto pocitu dochází, když si uvědomíte svoji prázdnotu. Budete-li si uvědomovat svůj myslivý a citový proces uvidíte, že tu je stálý boj, úsilí změnit, přizpůsobit, proměnit to, co je. Toto úsilí stát se něčím jiným a toto stávání se je přímým vyhýbáním se tomu, co je. Sebepoznáním, stálou bdělostí poznáte, jak úsilí, boj, snaha stát se něčím vede jen k bolesti, strasti a nevědomosti. A jen když si uvědomíme onu vnitřní nedostatečnost - jsme ochotní neunikat jí, ale žít s ní, přijmout ji, poznáme, že jsme objevili stav mimořádného klidu, který není skládán dohromady, ale je to mír, přicházející s pochopením toho, co je. Jedině v tomto stavu klidu nastane tvořivé bytí.

První a poslední svoboda: Úsilí

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power