Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Myslitel a myšlenka

Při všech našich zážitcích a zkušenostech je vždy přítomen ten, který prožívá, vnímá, pozoruje. Není to však postup nesprávný? Je-li nesprávný, neměli bychom se ho zbavit? Vyhnout se mu? Ovšem, toho lze dosáhnout jen když vnímám a prožívám, ne jako prožívá myslitel, nýbrž když jsem si toho nesprávného procesu vědom a hledím k tomu, aby nastal onen stav, kdy myslitel je myšlenka.

Pokud jsem tu, vnímající, pokud se stávám, pokud musí být onen dualismus myslitele a myšlenky, musí zde být v činnosti oba tyto procesy. Není tu ucelenost, jednoty, integrace. Je tu stále určitý střed, centrum, jednající přes vůli k činu, být nebo nebýt, individuálně, kolektivně, celonárodně a podobně. V tom spočívá všeobecnost onoho procesu. Tak dlouho, pokud je tu prožitek a prožívající, tak dlouho tu bude rozklad. Integrace nastává, když myslící není více pozorovatelem. Totiž my nyní víme, že je tu myslitel a myšlenka, pozorovatel a pozorované, proživatel a prožívané. Jsou tu dva různé stavy. Naše úsilí je překlenout ony stavy.

Vůle k činu je vždy dualistická. Ptáme se: je možno dostat se za tuto dvojnost vůle, jež je vždy rozdělující a objevit stav, v němž by nebylo dualistické činnosti? To se může stát jen když přímo prožíváme onen stav, v němž myslící je myšlenkou. Dokud jsme mysleli, že myšlenka je oddělena od myslícího, ale je tomu opravdu tak? Jsme ochotni se domnívat, že je tomu tak, protože pak může myslitel vysvětlit věci svými myšlenkami. Úsilí myslitele je stát se více či méně něčím a proto v tomto úsilí, v této činnosti vůle, ve "stávání se" je vždy rozkladný činitel. My raději sledujeme falešný postup a nikoli správný proces.

Je tu nějaké rozdělení mezi myslitelem a myšlenkou? Tak dlouho, dokud myslitel a myšlenka jsou rozděleni, tak dlouho je veškerá naše snaha marná. Sledujeme klamný proces, který je ničivým a zhoršujícím činitelem. My se domníváme, že myslitel je oddělený od myšlenky. Shledám-li, že jsem chtivý, lačný po majetku a že jsem hrubý, myslím si, že to však je nesprávné. Pak myslitel ve mne se pokouší změnit své myšlenky a je tu snaha "státi se" a v této snaze, v tomto procesu snažení sleduje falešnou iluzi, že jsou dva oddělené procesy a ne jeden. Myslím, že v tom je základní činitel rozkladu.

Je snad možné zakusit onen stav, ve kterém je pouze jedna bytost, jsoucnost a nikoli dvě oddělené jsoucnosti: zakušitel a zakoušenost? Pak snad budeme moci poznat, co je být tvořivým a co je stav, ve kterém není nikdy rozkladu, nechť je člověk v jakémkoli vztahu.

Jsem chtivý. Já a chtivost nejsou dva různé stavy. Je jen jedna věc a tou je chtivost. Jsem-li se vědom, že jsem chtivý, co se stane? Budu se snažit nebýt chtivým, ať už ze společenských nebo náboženských důvodů a ta snaha bude omezena vždy jen na malý okruh a i kdyby ten okruh rozšířil, bude vždy omezený, což ukazuje, že onen rozkladný, rozpadávající činitel je přítomen. Přihlédnu-li však přesněji a do hloubky, spatřím , že tvůrce oné snahy je současně i tvůrce oné chtivosti, ba že je tou chtivostí a že není odděleného já a oddělené chtivosti, ale že je jen chtivost. Uvědomím-li si, že já sám jsem chtivý a že tu není žádného pozorovatele, který by byl plný chtivosti, ale že já sám jsem chtivost sama, pak se stane celá otázka zcela jinou a jiná bude naše odpověď a tím pádem naše snaha nebude již destruktivní, rozkladnou, ničící.

Co budete dělat, jestliže celá vaše bytost je chtivost, jestliže v důsledku toho i jakákoli vaše činnost nebude ničím jiným, než zase nějakým projevem chtivosti? Bohužel, my nikdy nemyslíváme v tomto směru. Je tu vždy jen ono já, výsostná jednotka, voják, který kontroluje a ovládá. Je to však iluze a my víme jak vzniká. Dle mého názoru je tento proces ničivým. Rozděluji sama sebe na vyšší a nižší za tím účelem, abych pokračoval, trval. Není-li tu projevující se já, působící chtivostí, protože já je chtivostí samou, co pak? Nuže, pak je celá situace zcela jiná a vyvstává nám jiný problém. Je to problém tvůrčí, v němž neexistuje já, dominující, ovládající, "stávající se" pozitivně či negativně. A k tomuto stavu musíme dojít, máme-li se stát tvůrčími. V tomto stavu není vykonavatel úsilí. Tu předmět naší snahy i ten, jenž snahu vytváří se ztotožňují. To vyžaduje nesmírně veliké pochopení a bdělost, abychom pozorovali, jak se mysl dělí na vyšší a nižší - ono vyšší je zabezpečení, věčná jsoucnost, bytost - ač to zůstává pouhým procesem myšlení a je tedy časové. Stane-li se nám toto poznání přímým zážitkem, pak uvidíte, že přijde v jsoucnost zcela jiný, nový činitel.

První a poslední svoboda: Myslitel a myšlenka

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power