Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Může myšlení vyřešit naše problémy?

Myšlení nerozluštilo naše problémy v minulosti a já nemyslím, že by v tomto směru uspělo v budoucnosti. Spoléhali jsme se na svůj intelekt, že nám ukáže cestu z našich složitostí. Ale jak vzrůstá chytráctví, ohavnost a rafinovanost našeho intelektu, tak vzrůstá i počet idejí, teorií a systémů. A ideje neřeší naše lidské problémy. Nikdy je nerozřešili a nikdy je nevyřeší. Mysl - to není ono řešení. Způsob našeho myšlení zřejmě není cesta pro řešení našich nesnází. Zdá se, že bychom měli nejprve pochopit myslící proces a snad se dostat za něj - neboť zmlkne-li myšlenka, bude třeba možno, že se cesta řešení najde. Cesta, řešící nejen individuální, ale i kolektivní problémy.

Myšlení neřeší naší problematiku. Ti chytřejší, filozofové, učenci, političtí vůdcové ve skutečnosti nerozřešili žádný z lidských problémů - jako je poměr mezi vámi a druhým, mezi vámi a mnou. Prozatím jsme používali mysli, intelektu, aby nám pomohli zkoumat problém a tak najít řešení. Ale může vůbec myšlenka rozluštit naše problémy? Což není naše myšlenka - pokud to není u rýsovacího prkna nebo v laboratoři - vždycky v prvé řadě snažící se o sebezachování a stále trvání. Není naše myšlenka vždy podmíněna? Není veškerá její činnost zaměřena vždy jen na sebe? Což je možné, aby myšlenka vyřešila nějaký problém, když to byla zase jen myšlenka, která ho stvořila?

Je jisté, že myšlenka není než reakcí. Zeptám-li se vás na něco, zodpovíte otázku podle paměti, podle své výchovy, svých předsudků, podle podnebí, prostě podle celého vašeho zkušenostního pozadí, podle své podmíněnosti. Podle toho odpovídáte, podle toho myslíte. Středisko tohoto pozadí je já v procesu své činnosti. A tak dlouho, pokud toto pozadí není pochopeno, pokud neporozumíme myšlenkovému procesu, který problémy vytváří a pokud ho nezadržíme. Pokud se budeme utápět v konfliktech, rozporech uvnitř i mimo nás, v myšlení, v citech i v činnosti. Není receptu na odstranění konfliktu, rozporu mezi lidmi, mezi mnou a vámi. Když si toto uvědomíme, jakmile poznáme, jak a ze kterého pramene myšlenka přichází, pak nutně dojdeme k dotazu? Může myšlenka dojít konce?

To je jeden z problémů, že ano? Může myšlení rozluštit naše problémy? Myšlením o problému - rozřešil jste ho? Byl nějaký problém - hospodářský, sociální či náboženský - myšlením rozřešen skutečně? Vždyť my, čím déle se problémem zabýváme, tím se stává spletitějším. Že je tomu tak v našem společenském životě? Můžete třeba - zabýváte-li se některými aspekty problému - lépe pochopit stanovisko druhého, ale nikdy nepochopíte, neobsáhnete úplnost, celkovost problému a vaše odpověď bude jen částečná a řešení částečné není úplné a proto není řešením.

Čím více přemýšlíme nad problémem, čím více zkoumáme, analyzujeme a diskutujeme, tím složitějším se stává. Je tedy vůbec možno pohledět na problém v celé jeho spletitosti? Jak by to bylo možné? A v tom vidím celou naši potíž. A naše problémy se rozrůstají - je tu bezprostřední nebezpečí války, jako jsou tu všechna možná rozrušení v našich vztazích - nuže, jak toto pochopit jednotně, ne jakoby zvláštní případ, ale v celkovosti? Jistě, že jen tak, když zmlkne, když se ukončí proces myslivý, který má svůj pramen v mém já, v pozadí tradice, z předsudků, podmíněných reflexí, z naděje i beznaděje. Můžeme porozumět tomuto já - nikoliv pomocí analýzy - nýbrž tak, jak to vše opravdu je, že si je uvědomíme jako fakt, jako živou skutečnost a ne jako teorii - nikoli snažením o rozpuštění já, abychom dosáhli jiného cíle já, že bychom je chtěli vidět v jeho stálé činnosti. Můžeme je pozorovat, aniž bychom je chtěli zničit, nebo naopak zase povzbudit? To je ten problém. Kdyby v každém z nás středisko já neexistovalo, kdyby jeho touha po moci, po postavení, autoritě, po trvání, po sebezáchově přestala existovat, jistě by tím všechny naše problémy úplně skončily.

Naše osobnost, naše já není však problémem, který by mohla rozřešit naše mysl. Jen vědomí, bdělost, jež není myšlenkou! Být bděle vědom, bez odsuzování, bez schvalování činnosti našeho já - právě jen být vědom - to stačí. . Bdíte-li však nad problémem za účelem, abyste našli, jak ten problém řešit, abyste jej přeměnili, abyste dosáhli výsledku, jste zase v oblasti svého já. Dokud hledáte výsledek, ať už analýzou, stálým zkoumáním svých myšlenek, nebo bdělostí, potud jste obětí já, ega, nebo čeho chcete.

Je rovněž jisto, že - pokud existuje ještě činnost mysli - nemůže být láska. Kdyby tu láska byla, nebylo by žádných sociálních problémů. Ale láska není věc, kterou by šlo prostě jen tak získat. Mysl se sice může pokoušet dosáhnou lásky, jako by tu byla nějaká nová myšlenka, trik nebo nový způsob myšlení, ale mysl bude tak dlouho bez lásky, jak dlouho se bude snažit dosáhnouti ji pomocí myšlenky. Neboť pokud se mysl bude namáhat a bude plna touhy, přání a snahy dopracovat se stavu, v němž by byla láska, dokud určitě sama zabraňuje přístup lásce.

A když vidím tento složitý a obsáhlý problém našeho života, když si uvědomíme, že náš myslivý proces nevede nikam - když je toto uvědomění hluboké, pak jistě je tu stav inteligence, který není ani stavem kolektivu, ani individua. Pak též přestává problém vztahu jednotlivce ke společnosti, k obci, ke skutečnosti, protože pak je tu jen inteligence, jež není ani osobní ani neosobní. Myslím, že jen tento druh inteligence je schopen rozluštit naše problémy. Toto řešení - rozluštění není výsledkem, dochází k němu jen v tom případě, když pochopíme celý tento proces myšlení a to nejen na úrovni vědomí, ale též na hlubších, skrytých úrovních vědomí.

Abychom kterémukoli z těchto problémů rozuměli, k tomu je zapotřebí velmi klidné, tiché mysli. Takové, která by byla schopna dívat se na problém bez vměšování se idejí nebo teorií, bez rozptýlení. To je jednou z našich potíží, když myšlenka se stala pouhým rozptýlením. Mám-li něco pochopit, je nutné, abych se na to podíval. Nemusím o tom přemýšlet, musím však na to pohledět. V tomto okamžiku, když začínám myslet, kdy mám představy a názory o tom, jsem již ve stavu rozptýlení, odvracím se od věcí, které mám pochopit. A tak myšlenka - když máte problém - se stává rozptýlením, myšlenka jakéhokoli druhu, ať je to idea, domněnka, mínění, úsudek, srovnávání, vás odvrací od rozluštění problému. Na naštěstí se myšlenka stala tak důležitou pro mnohého z nás. Říkáte: "Jak bych mohl existovat bez myšlení? Což mohu mít v mysli prázdnotu?" Ovšem mít v hlavě prázdnotu je stav ztrnulosti, idiotství - pojmenujete si to jakkoli - proti čemuž se instinktivně bráníme. Na druhé straně je ovšem pravda, že mysl otevřená, tichá, nerozptýlená svým vlastním myšlením se může postavit k problému prostě a přímo. A tato schopnost pohledu bez rozptýlení, soustředěného vhledu, je jediný způsob řešení. Neboť musí být zcela klidná, tichá.

Taková mysl však není pouhým výsledkem dosaženým nějakou praxí, kontrolou či meditací. Nedochází se k ní žádným jiným způsobem kázně, donucení, zušlechťování, nebo nějakou snahou mého já, mého myšlení. Ona vzniká sama sebou pochopíme-li způsob, průběh, postup svého myšlení, prostým pohledem v tvář skutečnosti, bez jakéhokoli rozptýlení. Ve stavu ztišení mysli, jež je ve skutečnosti klidná mysl, A to je i láska. A jedině láskou můžeme vyřešit všechny naše lidské problémy.

První a poslední svoboda: Může myšlení vyřešit naše problémy?

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power