Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Činnost mysli

Jediný způsob, jak zkoumat mysl, je pozorujeme-li nejen vrchní vrstvy mysli, ale též podvědomí. Při tom neusuzujeme, jak by mysl měla myslet, co by měla činit, čím a jak se zabývat, to by nebylo žádné probádání mysli, nýbrž jen pouhé úniky. Totiž tím, že pronášíte soud, jakým způsobem by se mělo myšlení dít, nebo když vzpomínáte, co řekla nějaká autorita, Buddha, Krišna nebo XYZ, v tom okamžiku není tu mysl ke zkoumání, protože tím okamžikem přestalo ono myšlení, které jste chtěli zkoumat.

Co je funkcí, činností mysli? Abychom to poznali, musíme zjistit, co ve skutečnosti teď a zde mysl koná. Musíme poznat celý proces myšlení. Tak dlouho, pokud mysl vědomě nebo nevědomě nemyslí, potud zde není vědomí. Musíme poznat, co dělá nejen naše vědomá mysl, jak je používaná ve svém každodenním životě, ale i onen větší díl naší mysli, naše neuvědomělá mysl, ve vztahu k našim problémům. Nutno se zabývat skutečnou myslí a ne myslí podle našich představ.

Nuže, co je mysl, pokud je ve své činnosti? Ve skutečnosti je to izolační proces, že? Toto je v základě proces našeho myšlení. Je to oddělený případ, oddělená forma myšlenková, nicméně přesto je to zase jen mysl kolektivní. Díváme-li se na své myšlení, zjistíme, že tu nejde o nic jiného než o izolovaný, dílčí, částečný proces. Myslíme podle svých reakcí, podle reakcí své paměti, svých zkušeností, poznatků a věr. Reagujeme na vše, že ano? Řeknete-li si, že musíte dojít k základní revoluci, okamžitě zareagujete. Bude vám proti mysli toto slovo revoluce, máte-li investováno, vloženo v majetku, ať už hmotném nebo duchovním. Tedy vaše reakce je závislá na vašich vědomostech, zkušenostech a na tom, v co věříte. To je jasné. Jsou různé reakce. Říkáte: "Musím být bratrským , musím spolupracovat, musím být laskavým, přátelským atd." Co je to vše? To všechno jsou jen reakce, ale základní reakce myšlení je proces izolační, proces oddělovací. Vy všichni pozorujete průběh, postup své mysli. To značí, že každý z vás pozoruje svoji činnost, svoji víru, vědomosti. Vše to dává jistotu, že ano? Dávají jistotu, sílu myšlenkovému procesu. A ten proces zase posiluje mé já, moji mysl, osobnost a je jedno, pokládáte-li to za své vyšší já nebo nižší já. Všechna náboženství, všechny sociální společenské sankce podporují individuum, jedince, oddělenou činnost. V opozici pak k tomu stojí totalitní stát.

Jestliže pohledíte hlouběji do svého nevědomí, spatříte, že i tam je tento proces v činnosti. Tam, kdy jsme kolektivně ovlivňováni okolím, podnebím, rodiči, otcem, matkou, dědem, tam se opět setkáváme s přáním, s touhou mít nadvládu jako jedinec, jakožto já.

Není tedy funkcí mysli tak, jak ji známe denně ze zkušeností, nepůsobí jako proces izolační? Nehledáme všichni individuální spásu? Což nechcete být něčím zvláštním? Být ve budoucnosti velkým mužem, velkým spisovatelem a podobně? Celá naše tendence vede k oddělenosti. A což může mysl postupovat nějak jinak, než k separátnosti, ke zlomkovitě oddělenému, sebeuzavírajícímu způsobu? To je nemožné. Proto své myšlení povyšujeme, zbožňujeme. Činíme je nesmírně důležitým. Což nenabýváte na důležitosti, můžete-li se blýsknout ve společnosti trochou bystrosti, chytrosti, svými znalostmi a vědomostmi? I vy sám víte jak zbožňujete ty, kteří jsou intelektuálně výše než vy: právníky, profesory, řečníky, spisovatelé, vykladače politiky? Vy přece kultivujete, pěstujete svoji mysl a intelekt.

A protože jsme tento způsob udržovali po staletí, neumíme už spolupracovat. Lze nás však pohánět k výkonu autoritami, strachem, ať už hospodářským nebo náboženským. Je-li tomu tak nejen ve vrstvách vědomých, ale i v hlubších úrovních motivů, úmyslů, zálib - jak by tu mohlo dojít ke spolupráci? Jak by mohlo dojít k inteligentnímu dorozumění, společně něco vykonat? Protože je to skoro nemožné, proto náboženské a organizované sociální strany nutí jedince k jistým formám disciplíny. A pak už jenom pomocí disciplíny se rozhodne, máme-li se sejít, máme-li něco společně podniknout.

Ale nebude pokoj a mír, dokud se nedostaneme nad toto separativní myšlení, které je pouze výrazem našich já, pokud nepřekročíme ono "mé" - ať už osobní nebo kolektivní formy. Do té doby budou jen spory, roztržky a války. Našim problémem je, jak zastavit, zrušit separativní směr myšlení. Leč může myšlenka přerušit, zničit naše já, myšlenka, která není nečím, než procesem verbalizačním, slovním a reakčním? Myšlenka není tvůrčí, je pouze reakcí. A že by taková myšlenka mohla sama přivodit svůj konec? Pokud směřuje moje myšlenka podél těchto cest: "musím být ukázněný, musím myslet správněji, musím být takovým nebo onakým - potud je to jednání a snaha, směřující k oddělenosti, omezení, izolaci. Stále zde nelze mluvit o oné celistvé, integrované inteligenci, o inteligenci souřadné, jež působí jako jediný dynamický celek a jež jediná umožňuje spolupráci.

Jak dojdeme konce myšlení? Nebo lépe, jak myšlenka, která je izolována, zlomková a částečná, dojde svého konce? Je to možné pomocí disciplíny? Zřejmě ne , jinak byste zde nebyli. Prosím, povšimněte si procesu disciplíny, kázně, který je prostě rovněž procesem myšlenkovým, v němž je potlačení, zapuzení, kontrola, ovládnutí, což vše působí na nevědomé (podvědomé), které se projeví později. To bylo zkoušeno již dosti dlouho, takže dnes si neděláme iluzi, že by disciplína mohla kdy zrušit naše já, naše sobectví, naši osobnost. Disciplína jen posiluje naše já. Nic, co se dosud v tomto směru podniká, neuspělo - ani náboženství, ani věda, ani víra. Není to vše základní plýtvání myšlenkové činnosti, jež není ničím než cestou reakce, reagováním k izolaci? Ale pozor! Co se stane, budeme-li se vší pozorností si uvědomovat, že myšlenka není schopna sama sebe přivést do klidu, ke konci? Uvědomte si, že každá reakce je podmíněna a že podmíněností nedojdeme osvobození, ani na začátku, ani na konci a že svoboda musí být už na samém začátku a ne až na konci.

Když si uvědomíte, že každá reakce je rovněž formou podmíněnosti a že tím dává potlačování, trvání našeho já, co se stane? Zde musíte mít zcela jasno. Víra, vědění, zkušenosti, disciplína - celý ten proces dosažení něčeho, jako výsledku v konečné fázi, touha, žádostivost stát se něčím v tomto nebo v příštím životě - to vše je jenom procesem izolování, oddělování se, procesem , který nepřináší nic jiného než bídu, utrpení, ničení, války a že z této situace není úniku kolektivní činností, jakkoli se vyhrožuje koncentračními tábory a všemi takovými prostředky. Jste si toho vědomi? Jaký je stav vaší mysli, která říká "je tomu tak", "to je náš problém", jsme přesně v takové situaci", vidím, co může dokázat vědění, co disciplína, kam spěje ctižádost, chtivost"? Uvědomíte-li si to vše takto, pak je jistě jiný proces v činnosti.

Vidíme cesty a způsoby intelektu, ale neznáme cesty lásky. Způsob působení lásky se nenajde pomocí intelektu. Intelekt se vším jeho rozvětvením, se všemi jeho touhami, zájmy, zaměřeními, musí být přiveden k doznění, má-li vzniknout láska. Nevíte, že když milujete, že spolupracujete, aniž byste mysleli na sebe? To je nejvyšší stupeň inteligence - a ne když milujete jako nadřazená bytost, nebo když se nacházíte v příznivé situaci - což není vlastně nic jiného než strach. Jsou-li tu vaše zájmy, není tu zase láska, je tu vždy vykořisťování ze strachu. Tedy je vidno, že k lásce dochází tam, kde není mysli a proto nutno rozumět celému myslivému procesu a funkci mysli.

Jen když umíme milovat jeden druhého, může dojít ke spolupráci, k inteligentnímu působení, ke vzájemnému pochopení se nad každým problémem. Jen tehdy možno nalézti co je Bůh, co je Pravda. Zatím to chceme poznat mozkem, intelektem, napodobováním - což je modlářství. Jen tehdy, až úplně zanikne ta celá struktura našeho já, následkem úplného porozumění, dostaví se to věčné, bezčasové, nezměřitelné. Nemůžete k němu jít, není k němu cesty, přijde to samo k vám.

První a poslední svoboda: Činnost mysli

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power