Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Sebeklam

Chtěl bych s vámi nyní probrat otázku sebeklamu, iluze, do nichž naše mysl zapřádá nás i druhé. Je to otázka závažná, vzhledem k současné světové situaci. Je však nutné, máme-li tento problém pochopit, abychom se jím zabývali nejen slovně, verbálně, ale i na ostatních, hlubších úrovních, v našich samých základech. Příliš snadno se spokojíme se slovy. Je tu bezpočtu historiků, politiků a lidí náboženských, kteří všichni vysvětlují, jak vznikají války a jaká je příčina, že stále ještě ve válce pokračujeme a proč nemůžeme skončit válečné přípravy, snad ničivější než dříve. Nemůžeme se dostat dále, za pouhá slova. Jediný prostředek ke spáse lidstva je vnitřní revoluce, základní revoluce v nitru každého z nás.

Podobně, hodláme-li prodiskutovat tento druh sebeklamu, musíme být na stráži proti povrchnímu vysvětlování a závěrům. Bude nutno sledovat problém ve všech jeho fázích, jak se s nimi setkáváme v denním životě, to znamená, že se musíme sledovat jak ve svém myšlení, tak i ve své činnosti i v tom, jak působíme na ostatní.

Jaký je důvod pro náš sebeklam? Kolik je nás, kdož si jsou vpravdě vědomi, že sami sebe klameme? A v čem se vlastně klameme? Ale nejen že klameme sebe, ale čím více se klameme, tím se stává sebeklam silnější, takže postupně mu podlehnou i ostatní. Myslíme si, že máme schopnost jasného, účelného, přímého myšlení, ale víme také o tom, že v tomto myslivém procesu existuje sebeklam? Není snad myšlenka sama něčím více než hledáním, hledáním opodstatnění, zabezpečení, sebeochrany, přáním, touhou, aby se o nás smýšlelo dobře, touhou po postavení, po prestiži a po moci. Není již sama tato touha být někým politicky, spirituálně, společensky přímou příčinou našeho sebeklamu? Což nevyvolávám v tomto okamžiku, kdy si žádám něčeho více, než přímých hmotných prostředků, stav snadné přístupnosti? Vezměme si např. náš zájem na tom, co bude s námi po smrti. Čím jsme starší, tím se toto přání stává intenzivnějším. Chceme znát pravdu, ale jak ji nalezneme? Jistě ne čtením, nebo v nejrůznějších výkladech.

Jak tu nalezneme pravdu? Především tím, že zbavíme svoji mysl všech činitelů, kteří stojí v cestě poznání - každé naděje, všech tužeb po pokračování, trvání existence, každého přání a chtění nalézt to, co je na oné druhé straně. Protože mysl si jen stále žádá zabezpečení a ujištění, že její přání po dalším životě bude vyplněno. Ovšem, taková mysl, ač hledá pravdu o tom, co bude po smrti, věří v reinkarnaci nebo v nějakou formu života posmrtného, přirozeně nemůže dosáhnout pravdy, že? Je totiž základní důležitostí jakým způsobem přistupujete k tomuto problému, zda přistupujete s určitým motivem, s nějakým zájmem a touhou.

Kdo je u takového vztahu k pravdě, ten již sám si připravil klam, nikdo jiný, než on sám. Vytváří si iluzi a jí touha něčím být, něčím se stát na tomto i na onom světě. My víme jaký je výsledek naší žádostivosti po dosažení něčeho na tomto světě: největší zmatek, v němž každý soutěží s každým, každý se snaží překonat, zničit druhého. Znáte tu hru, kterou spolu všichni vzájemně hrajeme, jež sama sebou je již zcela zvláštním případem klamu a sebeklamu. A podobně i na onom světě hledáme jistotu a zabezpečení.

A tak svůj sebeklam začínáme již v okamžiku, kdy se objeví v nás ctižádost, touha něčeho dosáhnout, něčím se stát. A to je nesnadným a základním problémem našeho života a zbavit naši mysl této snahy lze jen velmi těžko - což je možno žít na tomto světě a něčím nebýt? A přece jen tak může dojít k osvobození od veškerého klamu, neboť jen tehdy mysl nehledá, nežene se za výsledkem, jen pak mysl nehledá uspokojující odpověď, žádnou formu ospravedlnění, jistoty ve svých vztazích. K tomu dojde, když si mysl uvědomuje možnosti a všechny odstíny klamu a pak s porozuměním opustí všechny druhy ospravedlňování, zabezpečování - což znamená, že potom se může stát schopnou býti naprosto s ničím.

Tak dlouho, pokud se nějakým způsobem klameme, potud nemůže být lásky. Pokud je mysl schopna vytvářet a strojit sama sobě iluze, potud se samozřejmě odděluje od integrovaného celkového pochopení. Jedna z největších skutečností je, že neumíme spolupracovat. Ke společné práci může dojít jen tehdy, když vy a já nemáme společný cíl vytvořený myšlenkou, jen když vy ani já netoužíme něčím se stát. Jen, když vy a já tvoříme anonymně a bez jakéhokoli sebeklamu, bez překážky, víry nebo vědomosti, bez přání po jistotě, zabezpečení, jen tehdy nastane opravdová spolupráce.

Je možné pro nás spolupracovat, být spolu, aniž bychom měli nějaký cíl? Můžeme spolupracovat, aniž bychom se snažili o nějaký výsledek? To by byla opravdová spolupráce. V denním životě to znamená, že když se dohodneme na společném cíli a společné práci za tím cílem, intelektuálně, v podvědomí, v hloubce začíná mezi námi boj. Chci výsledek podle svých představ, chci nad vámi dominovat, chci aby mé jméno bylo před vaším, ačkoli říkám, že pracuji s vámi. Jsme vlastně - ač tvůrci společného plánu - vzájemně v opozici, ačkoli se veřejně hlásíme k našemu plánu.

Je důležité zjistit, můžeme-li opravdu spolupracovat a žít společně ve světě, v němž jsme jakoby ničím. Ale spolupracovat opravdu nejen tak na povrchu, ale v samých základech, to je jedním z našich důležitých problémů, snad nejdůležitějším. Ale jestli se já ztotožním s nějakým objektem, předmětem a jestli i vy se sním ztotožníte, oba jsme na něm zainteresováni a oba chceme jeho uskutečnění. Tento způsob našeho myšlení je velmi povrchní. Ztotožněním se vyvoláme rozdělení, jak se můžeme o tom denně přesvědčit. Vy jste hindu a já třeba katolík, oba kážeme bratrství a přitom si vzájemně dáváme nůž na krk. Proč? Protože v podvědomí máme každý svojí víru. Povídáním o bratrství jsme však nerozřešili celý obsáhlý problém věr a jen teoreticky a intelektem jsme souhlasili, že by tomu tak mělo být a vnitřně - v hloubce - jsme jeden proti druhému.

Avšak nemůže být spolupráce, dokud nerozpustíme tyto překážky, které jsou sebeklamem, ale které mají v sobě jistou životnost. Ztotožněním se s určitou skupinou, s určitou ideou, s určitou zemí, nikdy nevytvoříme spolupráci. Víra rovněž nepovzbuzuje spolupráci. Naopak ona rozděluje. Vidíme, jak stojí proti sobě politické strany, právě pro svoji víru v určitý způsob, jak zacházet s problémy hospodářskými. Zabývají se ovšem pouze teoriemi, jež by měly vyluštit problémy a metodami řešení problému a nikoli problémem samým a tak je tu boj mezi problémy a ideami. Podobně náboženští lidé bojují spolu, ačkoli tvrdí, že je jeden Bůh, jeden život, jejich náboženství, jejich víra je rozděluje.

Zkušenosti se rovněž stávají rozdělujícím činitelem mezi lidmi. Zkušenost je také jistým způsobem klam, iluze. Prožil-li jsem něco, přimknu se k tomu, aniž bych do důsledků prohlédl proces získávání zkušeností a prožitků a tak se má zkušenost stává zdrojem klamu, sebeklamu.

Naší potíží je, že se každý ztotožňujeme s určitou metodou, jež má přivodit štěstí, hospodářské vyrovnání a podobně a tím se stáváme neschopnými proniknout do problému a dáváme přednost působit individuálně, odloučeni ve svých zvláštních věrách, způsobech, zážitcích a zkušenostech. Ale pokud nerozpustíme pomocí porozumění - a to nejen na povrchních vrstvách, ale též v hlubinách - potud nebude mír na světě. Proto je tak důležité, aby ti, kteří jsou skutečně vážní ve svých úmyslech, porozuměli, pochopili celý problém v jeho základech, v jeho hloubce. Pravda není něco, co lze nabýt. Láska nemůže přijít k těm, kteří si ji žádají, nebo k těm , kteří se s ní chtějí sjednotit, ztotožnit. Tyto věci přicházejí jen, když je mysl zcela uklidněna, když více netvoří víry a hnutí, na nichž by se zachytila v zabezpečení a z nichž získává určitou životnost, sílu, která je ukazatelem sebeklamu. Jen když mysl pochopí celý proces tohoto přání, jen tehdy může být tichá, Jen pak mysl není v pohybu být či nebýt, jen potom je tu možnost stavu, v němž není klamu žádného druhu.

První a poslední svoboda: Sebeklam

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power