Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

První a poslední svoboda: Čas a proměnění

Rád bych promluvil o tom, co je čas, protože se domnívám, že bohatost, krása a význam toho, co je bezčasové, co je pravdou, může být prožito jen když porozumíte celému onomu procesu, jemuž říkáme čas. Vždyť konečně my všichni hledáme, každý svým způsobem, smysl štěstí, bohatost. A takový život, jako je láska, je bezčasový a nepřiblížíme se mu skrz čas jako spíše porozumíme-li času. Nemůžeme použít času jakožto prostředků k dosažení, uskutečnění, pochopení bezčasového. Je velmi důležité pochopit čas v celosti a ne jen částečně, zlomkově.

Je zajímavé si uvědomit, že naše životy se ponejvíc využívají v čase - čase nikoli jako chronologickém sledu minut, hodin, dnů a let - ale ve smyslu psychologické paměti. Žijeme v čase a jsme výsledkem času. Naše mysl je produktem minulosti a přítomnost je jen pouhý přechod k budoucnosti. Neumíme myslet bez času. Myšlenka je produktem mnohých včerejšků a není myšlenky bez paměti. Paměť je čas. Jsou dva druhy času: chronologický a psychologický. Je čas ve formě včerejška podle hodinek, ale je včerejšek i podle paměti. Chronologický čas nemůžeme odmítat - ujel by nám vlak. Ptáme se však: je vpravdě vůbec nějaký jiný čas ještě kromě času chronologického? Přirozeně je co by včerejšek, ale je čas takový, jak jej naše mysl myslí? Vždyť přece psychologický čas není než výplodem naší mysli! Bez podkladu myšlenky by nebylo jiného času, času jakoby myšlenky, vzpomínky ve spojení s dneškem, což vytváří zítřek. Tedy vzpomínka na včerejšek, na včerejší prožitek, na včerejší zkušenost v odpovědi na přítomnost, vytváří budoucnost, což zase je jen průběh myšlenkový, cesta naší mysli. Myšlenková činnost dává vzniknout psychologickému procesu v čase - ale je stejně skutečný jako je skutečný chronologický čas? A je možné použít takový myšlenkový čas jako prostředek k pochopení bezčasového, nadčasového, věčného? Jak jsem už řekl, blaženost, štěstí není z včerejška, není výsledkem času, je vždy jen v okamžiku přítomnosti, jakožto stav bezčasový. Nevím, zda jste si uvědomili, že v okamžiku extatické tvůrčí radosti není času, že je pouhá bezprostřední přítomnost. Avšak mysl, která přijde po prožitku přítomnosti si zapamatovává a chce pokračovat, chce zadržet, chce víc uchvátit z okamžiku extáze přítomnosti a vytváří čas a touha po tomto "víc" zpodmiňuje myšlenku v rámci času, paměti a jistě jí nelze odhalit to, co je bez času.

Je přeměna věcí času? Většina z nás se tak domnívá. Jsem takový a abych se změnil k tomu je třeba času. Jsem chtivý se všemi následky své chtivosti: zmatkem, nepřátelstvím, rozpory, závistí, bídou a změnit to vše v bez žádostivost - k tomu je zapotřebí času - tak se aspoň domníváme. Ale především: proč vlastně chceme změnit "to co je"? Proč? Protože nás to neuspokojuje. A protože takový stav nemáme rádi, chceme něco idealističtějšího. Chceme proměnu bolesti, rozháranosti, rozporů. Lze však rozpor přemoci v čase? Domníváte-li se, že čas zvítězí nad rozporem, jste stále ještě v konfliktu, v rozporu. Ať řeknete, že je k tomu zapotřebí dvaceti let či dvaceti dní, než bude rozpor vyhlazen, než bude dosaženo proměny, v tom čase jste stále ještě v rozporu a proto to není čas, kdo přináší proměnění. Když používáme času jako prostředku k dosažení nějaké vlastnosti, ctnosti nebo určitého stavu, pak pouze odsunujeme a vyhýbáme se tomu, co je. Myslím, že je důležité uvědomit si toto. Chtivost a násilnost působí bolest, rozruch ve světě našich vztahů s druhými, se společností. A jsouce si vědomi tohoto stavu rozruchu, rozvrácenosti, který nazýváme chtivost, násilnost, říkáme si: " časem se z toho dostanu, bude se snažit o nežádostivost, bude vyvíjet ne-závidění, mír. Nuže, hodláte pěstovat ne-násilnost, protože je stavem rušivým, rozvratem a domníváte se, že časem dojdete k nenásilnosti a tak přemůžete konflikt. Co se tu opravdu děje? Jsouce se stavu rozporu, chcete dosáhnout stavu, v němž rozpor není: no a tento stav nenásilnosti je výsledkem času, trvání? Zřejmě ne, protože pokud se propracováváte se stavu nenásilnosti, jste stále ještě násilní a stále ještě v rozporu.

Náš problém je: Může rozpor být v určité době, časem přemožen? Říkáte, že je zapotřebí odpor ke zvládnutí konfliktu a pro ten odpor musíte mít čas. Spotřebovávat energii v odporu proti chtivosti, závisti a násilnosti, ale vaše mysl je stále ještě v konfliktu a tak je důležité všimnout si, že proces, závisející na čase, jakožto prostředku, jímž máme přemoci násilnost, chtivost - je klamem, je falešným procesem. Potom máte možnost být tím, čím jste: psychologickým rozruchem, jenž je vlastně násilnost sama.

K pochopení čehokoli, lidového či vědeckého problému - co je důležité, co je podstatné? Uklidněná mysl, že ano? Mysl, která je horlivá v úmyslu pochopit. Není to mysl výlučná, snažící se o soustředění, což je zase snaha o odpor. Kdykoli chci opravdu něčemu porozumět, musí zde být bezprostředně stav klidné mysli. Když hodláte naslouchat hudbě nebo se zahledět na obraz, který máte rádi, pro který plane ve vás cit - jaký je stav vaší mysli? Okamžitě je tu klid, že? Když nasloucháte hudbě, nerozptylujete svou mysl kolem sebe dokola, prostě nasloucháte. A podobně, když chcete pochopit konflikt, rozpor, tu nejste závislý vůbec na čase, jste prostě postaven tváří v tvář tomu, co je a to je rozpor. Pak se okamžitě dostaví klid. Když jednou přestanete býti závislý na čase, jakožto prostředku k přeměnění toho, co je - tu stojíte prostě jen proti tomu co je a jelikož se zajímáte o pochopení toho co je, budete mít přirozeně mysl klidnou, tichou. V tom bystrém, byť i pasivním stavu mysli je porozumění. Když se mysl vzdala odporu, když se už více neodkloňuje od toho co je, když tomu neuhýbá ani nekritizuje, ale je si toho prostě ale plně vědoma, pak v této pasivitě mysli poznáte, když vniknete opravdu do problému, že dojde k proměně.

Revoluce je možná jen teď, ne v budoucnosti. Regenerace, obrození jde současně, nyní, ne zítra. Budete-li s tím, co jsem zde řekl, experimentovat, shledáte, že tu jde o bezprostřední regeneraci, novost, druh svěžesti, protože mysl je vždycky tichá, když má přání po pochopení. Potíž většiny z nás je v tom, že obyčejně nemáme úmysl porozumět, protože se obáváme, že by to mělo za následek revoluci a té se obáváme. Jde tu vždy o obranný mechanismus, kdykoli používáme času nebo ideálu, jakožto prostředku k postupné přeměně.

Takto však regenerace je možná jen v přítomnosti a ne zítra, ne v budoucnosti. Člověk, který vidí, že v čase není cesta z našich nesnází a takto je prost klamu, takový člověk má úmysl porozumět a jeho mysl je klidná již sama sebou, bez nucení, bez praktikování a cvičení. Když je mysl klidná, tichá, nehledající žádnou odpověď, ani žádné rozluštění ani neodporující nebo odmítající - jedině takto je schopna pochopit pravdu. Je to pravda, která osvobozuje a nikoli naše snaha být svoboden.

První a poslední svoboda: Čas a proměnění

Jiddu Krishnamurti - první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

Jiddu Krishnamurti
první poslední svoboda nejvyšší svoboda túžba bdelosť viera strach ego čas Krišnamurti.

suntzuart

the 48 laws of power