Jiddu Krishnamurti texts Jiddu Krishnamurti quotes and talks, 3000 texts in many languages. Jiddu Krishnamurti texts

Volnost, která neví: Kapitola XVI

Všestranná revoluce. Náboženská mysl. Energie. Vášeň.

V našich hovorech nám jde o to, změnit svůj život natolik, aby se zrodila společnost, která by se vůbec nepodobala dnešní. Dnešní společnost je otřesná, plná násilí a neustálých válek, ať už útočných nebo obranných. Místo nich je však zapotřebí revoluce v naší vlastní psýché, jelikož problém našich vztahů nemůže vyřešit současný starý lidský mozek. Dnešní lidský mozek je asijský, evropský, americký anebo africký, a my se ptáme, zda by byla možná změna v samých mozkových buňkách.

Poté, co jsme tu došli k určitému sebepoznání, se tedy znovu zeptejme, zda je možné, aby u člověka - žijícího běžným každodenním životem v tomto tvrdém a stále násilnějším, bezohlednějším a ukrutnějším světě - došlo k zásadní proměně, a to nejen na poli vnějších vztahů, nýbrž i v myšlení, cítění, reagování a chování.

Den co den kolem sebe vidíme úděsné věci, které jsou důsledkem lidského násilí. Třeba na to říkáte, že se s tím nedá nic dělat, anebo že sami přece nemůžete ovlivnit chod světa. Myslím si však, že jej můžete ovlivnit nesmírně, když sami nejste násilní a když namísto dravosti, ctižádosti a závisti je ve vás mír, nerozmnožující lidské utrpení. Pak se z malé jiskry rozhoří úžasný plamen. Současný chaos vznikl naší předpojatostí, sebestředným jednáním, nenávistí a nacionalismem, a když tvrdíme, že se s tím nedá nic dělat, vyhlašujeme svůj vnitřní zmatek za nezměnitelný. Rozložili jsme život na nejrůznější prvky, ale znamená to, že k němu máme i rozložený vztah. A tak jen když dokážeme jednat, a to opravdově a celistvě, pak náš poměr k světu projde skutečnou proměnou.

Koneckonců každé hnutí, které má cenu, každé jednání, které má mít hlubší význam, může začít pouze v nás samých. První se musím změnit já; musím nahlédnout, jakým způsobem a jakými vazbami se uskutečňuje můj poměr k okolí, a teprve tento náhled se stane jednáním. S ním -coby lidská bytost - vnáším do života novou hodnotu, která je hodnotou náboženské mysli.

Náboženská mysl je něco jiného nežli mysl upjatá k nějakému náboženství. Nelze být náboženským člověkem a být přitom hinduista, muslim, křesťan nebo buddhista. Náboženská mysl nehledá a neexperimentuje s pravdou. Pravda není něco, co nám diktuje potěšení a bolest anebo podmíněnost křesťanstvím či kteroukoliv jinou vírou, k níž se shodou okolností hlásíme. Náboženská mysl znamená, že v ní není strach, a tedy ani víra, nýbrž pouze to, co je, co skutečně je.

V náboženské mysli je rozměr ticha, o němž jsme zjistili, že není výslednicí myšlení, nýbrž důsledkem pozornosti, která je meditací v nepřítomnosti „meditátora". Ticho je energetický stav neznající konflikt. Energie je pohyb a jednání. Veškeré jednání je pohyb, vyžadující energii. Žádost je energie, cítění a myšlení jsou energie. Energií je všechen život. Kde má energie možnost procházet bez odporu, konfliktu a tření, tam je nekonečná a neomezená. Když nedochází k tření, nezná energie hranic. Je zmenšována pouze jím. Jestliže to chápeme, proč bychom měli dopouštět, aby jakékoliv tření brzdilo pohyb nazývaný život? Proč vůbec dovolujeme, aby vzniklo? Anebo je čistá, nekonečná energie pouhá idea?

Energie je zapotřebí nejen k tomu, abychom se změnili, nýbrž i k tomu, abychom dokázali zkoumat, dívat se a jednat. Dokud bude v našich vztazích tření, a to jakéhokoliv druhu - třenice v manželství, různice mezi lidmi a sociálními skupinami, rozpory mezi státy, národy a ideologiemi -, a dokud k nim bude docházet uvnitř anebo i jakkoliv nenápadně navenek, bude to známkou zbytečného plýtvání energie. A stejně tak, dokud bude odstup mezi pozorovatelem a pozorovaným. V plné míře je energie dostupná jen tehdy, když mezi pozorovatelem a pozorovaným není časoprostorový předěl, když jsou jedno a totéž. Pak je tu energie neznající pohnutek, jelikož přestalo existovat „já", a tato energie si pokaždé najde přiměřený způsob jednání.

K pochopení zmatku, v němž žijeme, je energie zapotřebí v obrovském množství. Životní sílu k tomu potřebnou získáme zjištěním, že tento obrovský problém musíme pochopit. Hledání a odkrývání však zahrnuje čas. Ale viděli jsme už, že postupná změna podmíněné mysli není to pravé: čas tu není k ničemu. Ať jsme mladí či staří, do jiného životního rozměru lze vejít jenom teď.

Stejně tak zbytečné je úsilí o opak toho, co jsme, a nic nesvede ani vnější kázeň, kterou se nám snaží vnutit různé duchovní systémy, učitelé, filozofové a kazatelé. To všechno je velmi dětinské. Jestliže jsme tohle pochopili, nutně si klademe otázku, jak tedy prorazit naším mnoha tisíciletým podmíněním ihned a nezabřednout přitom do jiného. Zda je možné se osvobodit tak, aby se naše mysl zcela obnovila, otevřela, stala se naléhavou a citlivě chápavou. Jiný problém pak už neexistuje, protože obnovená mysl žádné další problémy nemá a je schopna řešit cokoliv. Tohle je tedy jediná otázka, kterou si musíme položit.

Ale myji neklademe a odpovědi chceme od jiných. Jedním z nejpodivuhodnějších znaků naší mysli je věčné přání, aby nám někdo všechno vysvětlil. Jsme tak výtvorem tisícileté propagandy a usilujeme, aby naše myšlení vždycky někdo potvrdil. Jenže položit nějakou otázku znamená položit ji sobě samému.

Co vám tu říkám, je ale skoro bez významu. V okamžiku, kdy odtud odejdete, stejně na všechno zapomenete. Anebo mě budete citovat a porovnávat s jinými autory - a vlastnímu životu se do tváře nepodíváte. Ale jediné, co má význam, je váš vlastní život: vaše malichernost, povrchnost a hádavost, nátlak, který vykonáváte na druhé, vaše chtivost, ublíženost a každodenní nekončící strach. Jedině to je nutné pochopit. A nikdo na zemi ani na nebi vás z toho nevytáhne. Jenom vy sami.

Když vidíte, co se v životě odehrává, při vaší každodenní činnosti včetně mluvení, psaní, řízení auta anebo za osamělých procházek lesem, dokázali byste jednoduše a jedním dechem rozpoznat, jací ve skutečnosti jste? Když to dokážete, pochopíte běh všeho lidského snažení s jeho přetvářkami, hledáním a klamy. K tomu je však zapotřebí naprosté otevřenosti a upřímnosti: přiznat si nepoctivost, když jednáte například podle jistých zásad, neboť to, co byste na jejich základě chtěli anebo měli být, není, co jste. Ideje tohoto druhu jsou hrozná věc; pakliže v sobě nosíte různé zásady a přesvědčení, nejste schopni pohlédnout na věci zpříma. Bylo by tedy možné být naprosto ztichlý a odmítavý, bez myšlenek a obav - a přitom plný vášně?

Takový stav, v němž je nemožné o cokoliv usilovat, je pravá náboženská mysl. Teprve skrze ni je možné dospět k tomu, co se nazývá pravda, skutečnost, blaženost - anebo bůh, krása a láska. Tento stav nelze vyvolat. Pochopte prosím tenhle jednoduchý fakt. Nelze vyvolat ani docílit. Lidská mysl je nepatrná a temná, naše city velice ploché a běžný způsob života přespříliš zmatený, aby bylo možné do tohoto těsného, zaneřáděného domku přizvat něco tak obrovského a on aby to dokázal pojmout. Moci to přizvat, by znamenalo znát to - což není možné. Kdo o sobě tvrdí, že zná - nezná. Řeknete-li, že jste k něčemu takovému dospěli, nebude to pravda. Kdo vypráví, že to zažil, nezažil z toho nic. Taková povídání jsou pouze k vykořisťování druhých - přátel i nepřátel.

Člověk se pak nutně ptá, zda by bylo možné k té věci dospět, aniž by ji hledal, aniž by ji přivolával a pokoušel se o ni. Zda by nemohla přijít jako závan větru do otevřeného okna. Závan větru přizvat nelze. Je však možné otevřít okno - a nic při tom nečekat. Byl by to jen další sebeklam.

Neptáte se někdy, proč vlastně se člověku té věci nedostává? Lidé spolu mají děti a sexuální vztahy, zažívají určitou něhu, vzájemnost, sounáležitost a přátelství. Ale proč v nich není tamto? Nepodivili jste se někdy, když jste měli méně práce a procházeli jste se zanedbanými ulicemi anebo seděli v autobuse, který vás vezl na výlet k řece či do lesa plného ptačího zpěvu, nepřišlo vám někdy na mysl, proč vlastně člověk, který tu žije stovky tisíc let, tu věc -tu květinu, která neuvadá - nedostal? Proč lidé jako vy, schopní a bystří, bojovní a soupeřiví, mající k dispozici počítače a úžasnou techniku, se kterou dosáhli hvězd a podzemních a podmořských hlubin -, proč nikdy nedošli téhle jedné věci, na níž opravdu záleží? Nevím, nakolik jste se kdy vážně postavili otázce, proč jsou vaše srdce prázdná.

Pokud si ji položíte, jaká bude vaše odpověď - přímá odpověď bez vytáček a předstírání? Bude úměrná intenzitě a naléhavosti vašeho tázání. Vám však naléhavost chybí, jelikož se vám nedostává energie. Energie, která je zápalem pro věc, bez něhož nelze dojít pravdy; energie, která je vášní, za níž se neukrývá žádost. Lidé se však většinou vášně bojí. Člověk nikdy neví, kam ho dovede.

Takže je to asi ze strachu, že se vám nedostává energie, která je vášní objevit, proč ve vás není náboj lásky, proč se ve vašem srdci nerozhořel zázračný plamen. Prozkoumáte-li svou mysl a srdce hodně zblízka, pochopíte, proč to ve vás není. A bude-li přitom s vámi i vášnivý zápal, najednou poznáte, že to tu je. To, čemu se říká láska, se dostaví pouze ve stavu naprostého odmítnutí, které je nejvyšší formou vášně.

Lásku - podobně jako pokoru - nelze pěstovat. Pokora vstupuje do života ve chvíli, kdy končí domýšlivost. Co však pokora je, přitom ale nebudete vědět. Ví to jen člověk, který je pyšný. A stejně tak: když dáte celou svou mysl, srdce, nervy, oči - celou svou bytost -, abyste zjistili, jak žít a vidět, co je, a dospějete i za to, co je, a zcela a naprosto odmítnete své dosavadní životní způsoby, pak tímto odmítnutím čehosi ohavného se vyjeví to druhé. Ani tohle však nebudete vědět. Člověk, který ví, že mlčí anebo že miluje, nepoznal ani lásku, ani mlčení.

Volnost, která neví: Kapitola XVI

Jiddu Krishnamurti
volnost která neví svoboda sebepoznání sloboda sebapoznanie čas Krišnamurti

suntzuart

the 48 laws of power